Kluci na kole

Zpráva z výletu dne 23.6.07

Tak v sobotu proběhnul první výlet Kluků na kole. Počasí nám přálo, nebyl moc pařák, ani zima či déšť, takže ideál.

Počet kluků, o kterých jsem věděl, že chtějí jet, byl pět včetně mě. Nakonec jsme se sešli pouze čtyři – Honza, Honza, Dalibor a Tomáš. „Ten pátý“ ráno před odjezdem zjistil defekt, tak psal sms, že se nedostaví, zkusili jsme mu věřit. Někteří ostatní už měli našlapáno pár kilometrů, když přijížděli ze Šlapanic či od Rousínova.

Vyjeli jsme 9.15 směr Starý Lískovec, Troubsko, Ostopky, tam se pro technické problémy s kolem odpojil Tomáš s tím, že nějak dojede zpátky domů. Vzhledem k tomu, že jsme byli na dosah civilizaci, neopouštěli jsme ho s tak špatným svědomím.

Další cesta vedla „do hor“ směr Omice, před obcí jsme odbočili ze silnice doprava a po zelené jsme jeli mírně kamenitou cestou, po rovince lesem, kde bylo krásné ticho přerušované jen zpěvem ptáků, směr Kývalka. Těsně před Kývalkou jsme trochu kufrovali, nicméně jsme se napojili na krásnou asfaltku, po které jsme příjemně sjeli na ostrovačickou křižovatku nad Rosicemi. Po přetnutí dálničního přivaděče jsme pokračovali po silnici směr Ostrovačice, odtud doprava směrem na brněnskou přehradu do Nového Dvora, sem jsme dorazili asi v 11 hod.

(Vynechali jsme tudíž cestu terénem – což já mám osobně moc rád, ale mé nadšení asi ostatní nesdíli – přes krásný temný les rezervací Augšperského potoka směr Žebětín kolem okruhu Velké ceny a dále Podkomorskou oborou Viléma Mrštíka do Nového Dvora).

Po nezbytné „víceúčelové“ pauze jsme po zelené vyrazili směr Javůrek, nejdříve polem do Hvozdce, odtud kousíček náročným terénem do kopce přes kořeny (asi 200 metrů), pak už po rovinaté lesní cestě, která se následně napojuje na asfaltku, která mírně stoupá až na Javůrek. Tam jsme dojeli něco před 12 hod. Odtud krásný (zprvu obcí i prudký) sjezd do údolí Bílého potoka na Šmelcovnu. Zde těsně před cílem Dalibor píchnul (samozřejmě duši, myslím, že zadní), takže vyměňoval za náhradní, my ostatní jsme pomáhali „odborným dozorem“.

Na Šmelcovně (12.30) jsme se už těšili na dobrý oběd, nakonec jsme se spokojili s vydatnou knedlíčkovou polívkou a pivem. Docela jsme se zapovídali a obdivovali u toho krásy místního okolí.

No a následoval návrat. Asi ve 14 hod. jsme vyjeli zpět směr Veverská Bitýška údolím Bílého potoka (můj oblíbený cíl výletů) většinou z kopce. Rychlý průjezd údolím, jímž probleskují sluneční paprsky skrz bohaté koruny stromů. Voda potoka tentokráte nebyla průzračná jako obvykle, jak by se na Bílý potok slušelo, ale zkalená po středečních a čtvrtečních lijácích před výletem.

Ve Veverské Bitýšce další zastávka na ledňáčka a na kofolu, mňam.

Asi v 15 hod. vyjíždíme již z Bitýšky po silnici směrem k brněnské přehradě (nad Hrad Veveří, který je mj. krásně opraven, zejména jeho střechy září novotou). Na „nové“ lávce pod Hradem Veveří spojující oba břehy přehrady ještě posledních pár fotek.

Tady se Dalibor, který chtěl jet po silnici, odpojuje. Já jsem chtěl jet po druhém (i když zprvu trochu krkolomném) břehu, protože cestu po silnici kolem přehrady nemám rád, zdá se mi moc monotónní (ale je to asi jen otázka vkusu). Honza se přidal ke mně. (Mimochodem, od dolního parkoviště pod hradem je paralelně se silnicí zbudována nová cesta (spíše tedy pro pěší), která je i v jedné své části vysuta na sloupech dřevěným ochozem několik málo metrů nad bažinatým lesním podložím. Končí právě u lávky přes vodu.)

Po druhém břehu jsme vyjeli mírný kopeček, pak přenesli kolo přes pár skalisek a pak už jeli po známé cestě, vcelku příjemné, před slunce ukryté pod skalami a stromy, která se následně napojuje na asfaltku a s letmou kontrolou nuda pláže na Osadě směrem k hrázi.

Na Sokoláku nás překvapili dva páni příslušníci, tedy orgáni. Nelíbilo se jim, že jsem jeli kousek po silnici v jednosměrce. Jeden byl takový bodrý, tlustý, s knírem, trochu nad věci, druhý, který s námi mluvil, byl důležitější a udělal nám osvětu typu „ty, ty, ty!“. Já se dohadoval, říkal jsem něco o snadných výdělcích místo budování cyklostezek (je tedy pravdou, že k tomu je třeba politické vůle), Honza byl smířlivější. Byli ale „hodní“ a dovolili nám pokračovat bez udělení pokuty. Legrační bylo, že jsme od místa, kde jsme s nimi hovořili, museli jít asi 2 metry vedouc kolo vedle sebe a pak jsme teprve mohli nasednout, neboť až tam dle důležitějšího pana policisty končí silnice. Pak jsme pokračovali cyklovariantou cesty (nikoliv cyklostezkou, žádná tam není) směrem k přístavišti.

Odtud již po cyklostezce sjezd dolů do Bystrce a dál kolem řeky, pak překročíc řeku u Sokolovny v Komíně a přes Jundrov směr Pisoárky (nebo Pisárky?). Vzhledem k tomu, že Honza přijel do Brna autem a to nechal u mě na Kameňáku, čekal nás poslední výšlap směr domov. Na místě jsme byli něco před 17 hod.

Takže společné hodnocení výletu, počasí, které zůstalo pěkné celý den, žádný déšť, snad jen pár kapek na přehradě v závěru. Vzhledem k tomu, že Honza pak odmítl moje pozvání na jahodový koktejl, sednul do auta a zamířil domů. Zpráva od Dalibora je, že dojel také dobře.

Celkový kilometrický „účet“ byl nakonec asi 75 km, snad jen kousky trasy byly po nezpevněných cestách, celkově příjemná únava, žádné hluboké vyčerpání.

Takže čau zase příště, 21.7.07. Přidejte se i ostatní!!

HONZA