Výlet na Pernštejn, 4.8.07
Zpráva z výletu 4.8.07 – Tišnovsko
tak jsem tady se zprávou, co se všechno stalo na našem výletě a jak to všechno dopadlo...
Z Brna jsme vyjížděli vlakem, sraz byl na hlavním nádraží, což se ukázalo jako ne zcela dobrý nápad, protože tam bylo opravdu neskutečně moc lidí (příště dáme sraz jinde, např. v tramvajové smyčce na Nových Sadech – když já mám ty tramvajky tak rád :)). Sešlo se nás celkem šest. Před devátou jsme vyjeli směr Čebín, ač je to kousek za Brnem, mělo to praktický důvod a to, abychom neztratili mnoho času jen cestou přes Brno.
Po okružní jízdě po kolejích Českých drah (kolem celého Brna) jsme dle plánu vystoupili v Čebíně, vlak jel na čas, ČD se pochlapily. Na malém nástupišťátku najednou máme všichni napilno v posledním doladění našich superbiků, mj. pumpujeme duše svých strojů jako o duši. Před 10 hod. konečně vyjíždíme po mírně stoupající silničce mezi poli vstříc dobrodružství. Na vršíku na křižovatce před Senticemi se dáváme doleva a pak po zvlněné silničce místy s pěknými sešupy přijíždíme do Chudčic. A odtud pokračujeme stále po silnici směr Veverská Bitýška.
Cestu na náměstí obce jsme si střihli kolem řeky, tak mezi domky, tam pak někteří obdivovali výkvět místního dorostu, resp. jedné jeho poloviny, dokonce otáčeli kola. Na náměstí jsme se nezastavili ve věhlasné hospůdce, ale hned jsme pokračovali – stále ještě svěží – údolím Svratky směr Tišnov. Cesta, která se zprvu nabízela jako pohodlná a štěrkovitá cyklostezka, se po několika kilometrech záludně zvedla od řeky a pokračovala přes skály, kameny a řeky. To znamenalo kola na ramena a přenášet. Různými dalšími terénními vlnkami, nástrahami a hustými keři, které byli střídané rovinatými úseky po cestičkách či mezi poli, krásným a romantickým údolím řeky se spoustou chatiček, jsme se nakonec dostali až do Březiny. Odtud už byla opět pohodlná jízda po cyklostezce až do Tišnova, mohli jsme si tak vychutnat pěkné říční zákruty nad nimiž se sklání těžké koruny mohutných stromů.
/fotka: Odpočinek
Taky odpočinek
Ještě jedna
A ještě...
Příjemný chládek u řeky
Údolí Svratky před Tišnovem/
V Tišnově jsme si vyšlápli na pěkné náměstí, kde jsme si vyhlédli hospodu, bo jsme měli hlad (pro neznalce ostravského dialektu bo = protože, mj. to slovíčko je svou krátkostí výhodné do sms-ek). Kuchyně nebyla nijak excelentní, ale hlad jsme zahnali a měli jsme hóóódně času pokecat, zdrželi jsme se v příjemném rozjímání snad asi 2 hodiny, Dalibor v mezičase opravoval kolo, které mu ucházelo. Že by moc pumpoval na čebínském nádraží?
/fotka: Tišnov – Dalibor montér
Ochranné prostředky jsou velmi důležité ))/
Na náměstí v kostele právě strčili hlavu do chomoutu nějakému chlapíkovi od motorek a jeho kamarádi to přijeli oslavit, vyháněli ty svoje stroje do vysokých a hlavně hodně slyšitelných otáček, pěkně na sucho, na fleku, gumy se pálily tak, že od nich stoupal dým a byly i pěkně cítit ve vzduchu, štěrk odlítával metry daleko, až jsem se bál o oči. No každopádně jsem takový výjev nikdy neviděl, ale jejich stroje bych za ten svůj nikdy nevyměnil; a to jsem kdysi na Jawce třistapadyně jezdil.
Další naše trasa směřovala kolem Květnice do Štěpánovic polní či lesní cestou a pak trošku docela terénem, hlavně do kopečka, někteří opustili svá sedla. A zase z kopečka, lesem, úzkými stezkami, přes kořeny a to celé cestou ze Štěpánovic do Borače. V Borači mě zklamal pan vrchní v místním „podniku“, bo měl zavřeno. Takže žádné pivní občerstvení se nekonalo, tak jsme se pro radost místo toho vyfotili v ulici Bouvarda a Pécucheta, místní to specialitka. (Tito dva životní dobrodruzi z Paříže, kteří se odstěhují na venkov, jsou známi z knihy Gustava Flauberta Byli jednou dva písaři, knihu však autor bohužel nestihnul dokončit. V české kinematografii obě postavy v seriálu Dva písaři skvěle ztvárnili Miroslav Horníček a Jiří Sovák.)
/fotka: Někde v lese mezi Štěpánovicemi a Boračí
A z lesa se nečekaně vynořili tři chasníci
Terénní mučeníčko
Ale, ale, co to mé staré oko nevidí
Tak a teď si vychutnáme sjezd
Bouvard a Pécuchet, Borač – moc pěkná fotečka, kluci/
Z Borače vyjíždíme nádherným údolím podél Svratky nejdříve asfaltkou lemovanou skácelovými jabloněmi hned vedle železnice a nad stříbřitými peřejemi vody valícími se přes kameny, od papíren pak pokračujeme po ohlazených kvádrových kamenech těsně vedle koryta řeky, div, že nám voda neolizuje naše upocené nohy. Přijíždíme do Prudké, krásný kout s dřevěnou krytou lávkou už z r. 1899. Vzpomínáme přitom na film Madisonské mosty s vynikající Meryl Streepovou, kterou mám osobně moc rád (víc takových vyrovnaných „kelebrit v šoubyznysu“).
/fotka: Prudká
Zákoutí u Prudké
Krytá lávka v Prudké/
Odtud už zase po asfaltce pokračujeme směr Doubravník, kde se zastavujeme v místní hospodě, abychom doplnili tekutiny – pivo, kofola a podivně barevná ledová tříšť, které někteří účastníci zájezdu holdovali, nechci jmenovat, ale byl to Adam s Alinem. No, aby v tom nebyli sami, tak nutno dodat, že jsem ochutnal a bylo to sladké a docela dobré. :)
/fotka: Osvěžení v Doubravníku/
Na Pernštejně jsme se trochu prošli, podívali se kolem, prohlédli si zmíněný tis (mj. čte se tvrdě, foneticky [tys], což mně osobně nejde moc přes pusu), který by ale mezi ostatní stromy v okolí hradu zaniknul, nebýt označující cedule. Následuje parádní sjezd, který jsme si v opačném směru poctivě vyšlapali, zpět do údolí a odtud do zmíněné cukrárny, abychom ještě rychle stihli nějaké laskominy před odjezdem vlaku. Paní byla hodná a obsloužila nás, ač měla už po zavíračce.
Toť ten tis/
No jo, čas není nafukovací (s čímž mám někdy dost problémy), takže další varianty, jak z Nedvědice ve výletu pokračovat se stávají tipy na další pěkné výlety – Křetínka, rozhledna a jeskyně v Rudce, rozhledna v Karasíně, zámek Lysice, rozhledna u Kalů, z níž je nádherný pohled do údolí říčky Loučky, jehož perlou je Trenckova rokle u Drahonína. Vůbec v kraji Tišnovska je hrozně moc rozhleden... a hrozně moc krásně.
Tak kluci, moc se tady rozplývám, takže...
Takže jeďte taky, jste srdečně zváni!!!
Užívejte zbytek léta, ahoj Honza.
Náhledy fotografií ze složky Fotky z výletu 4.8.07