Výlet 1.9.07 - Znojemsko
Ahoj kluci,
takže zpráva z dalšího výletu Kluků na kole je na světě, tak pozorně čtěte!
Ten den začal nevalným probuzením, řek bych asi pro všechny, bylo pošmourno, deštivo a tak někteří na poslední chvíli zrušili svůj dobrý úmysl zúčastnit se výletu. Z Brna nás vláčkem nakonec odjíždělo pět, Adam, Aleš (nový borec do týmu), Alin, Dalibor, Honza (řazeno abecedně :)). Dalibor2 nás pozdravil na nádraží, ale čekal tam bez kola na jiný vlak a jel někam asi na lepší.
Do Hrušovan nad Jevišovkou jsme dojeli takměř již historickými vozy po trati, která nás vezla neznámými vesničkami na konci světa něco po 10 hod. Počasí se umoudřilo, přestalo pršet, vysvítalo sluníčko a právě v těch chvílích bylo i teplo, jenom na tričko. Po silničce u nádraží, která je již součástí Znojemské cyklostezky, jsme se vydali vlevo, západním směrem, po chvíli překřížili trať a hned na začátku se odhodlali vyjet na dlouhou dobu jediný malý kopeček na trase kolem vinic směrem do Šanova. V Šanově se stáčíme východně a jedeme dále po cyklostezce do Hrabětic a pokračujeme stále rovně až do osady či spíše sídla Travní dvůr, což je jen pár polorozbořených stavení.
Zde se nacházíme už jen něco málo přes kilometr od státní hranice, abychom se k ní další jízdou ještě více přiblížili jsouce obklopeni opuštěnými vojenskými bunkry, jedním vedle druhého. Je to až neuvěřitelné, kolik prostředků se vynakládalo na obranu jedné ideologie. Další cesta nás vede nejméně v délce
Další zajímavost, co nás na cestě čekala, byl zrezivělý starý železný most, který sestává jen ze dvou „kolejí“ pro dvoustopá vozidla, po němž kdysi, za soudruhů, pravděpodobně jezdila těžká vojenská technika chránící výdobytky naší socialistické vlasti. Ještě více nás zaujal visutý most asi
Nutno dodat, že na celé trase nepotkáváme takměř jediného cyklistu, kraj působí celkově opravdu opuštěným dojmem, pro mě jedině plus, protože nepostrádá svou osobitost, nikde žádné návaly lačných turistů.
Kolem Dyje se dostáváme až do Hevlína, zde se zastavujeme na pivínko a polívku. Po příjemné a ne moc dlouhé pauzičce se napojujeme na Moravskou vinnou stezku, která nás vede mezi poli, vinohrady a bunkry po naprosté rovině až do obce Dyjákovice, odtud dále po zpevněné, trochu zarostlé cestě do obce Hrádek. Cestou si všímáme četných, velice zajímavých a pěkných Božích muk, která jsou jiná, než známe z okolí Brna, jsou vysoká i
Z Hrádku dále pokračujeme po Moravské vinné, která se tentokráte napojuje na hlavnější cestu, po které však stejně nic nejezdí, aby se před Jaroslavicemi brzy z hlavní zase odpojila a z jiné strany nás dovedla právě do tohoto velmi zajímavého městečka, ležícího asi 2km od státní hranice, jehož zámek, v němž se točili Černí baroni, pnoucí se na skále, tvoří krásnou dominantu, která na nás shlíží z výšky již z daleka. Patří mezi jeden z největších zámků na Moravě, bohužel je pro veřejnost nepřístupný, původní hrad je v těchto místech zmiňován již r. 1249. Mj. na úpatí zámeckého vrchu bylo odhaleno jedno z prvních známých paleolitických stanovišť lovců mamutů. Přijíždíme k velikému, opravdu rozlehlému Zámeckému rybníku, o kterém již byla řeč a který se mi moc líbí. Rybník byl založen už v 16. století, jeho hráz je dlouhá přes
Za Jaroslavicemi vyjíždíme do kopečka a napojujeme se na cyklotrasu č. 5007, což je bývalá signálka. Signálka – jestli věci dobře rozumím – je asfaltovaná cestička, která vede podél celé bývalé socialistické hranice s Rakouskem v její těsné blízkosti a kolem ní byl natažen ostnatý drát. Název asi vyjadřoval její funkci, to jest „signalizovat“ případný pokus o nelegální překročení hranice. Aleš tady upozornil na expozici v obci Čížov vzdálené asi
Na jednu z věží jsme si také vylezli, železná konstrukce už taky nic moc, dokonce si myslíme, že někdy v minulosti se položila na zem (byla totiž celá hnutá do boku), všude spousta patron od slepých střel, kterými se ruší ve vinicích špačci a asi i další ptactvo, čehož svědectvím jsou docela časté rány, které se v okolí nesou. Jsou tu také četné dráty, trochu jsem si připadal jak v dobách minulých a nepůsobilo to na mě úplně příjemně, když jsem si představil, co se tu dříve dělo. Je tu také spousta drátů vysokého napětí, vysílačů telefonních operátorů a WiFi. V některých místech signálky jsou tak prudké kopce, že je ani soudruzi neuměli vyasfaltovat a tak jsou panelové a protože zub času zapracoval, žádné parádní sjezdy se nekonaly, panely jsou zdeformované a rozbité, staré značky ukazují 25 stupňů sklon, to jsem ještě nikdy neviděl.
Za Hatěmi jsme se zase napojili na Moravskou vinnou stezku a dojeli po ní až do Šatova. Před obcí nás chytl silný vítr a déšť, chvíli jsme se schovali pod stříškou obchoďáku, když déšť trochu polevil, vyrazili jsme do první hospody – tam nevařili, tak honem do druhé, někteří už hladem padali k zemi. Nakonec jsme si nechali uniknout Moravský sklípek, kde měli výběr ze spousty jídel a spokojili se s pizzou a cigárou, tyhle dobroty nám místí dobrá paní ráda vytáhla z mrazáku a ohřála, ač ještě nebylo 17 hod., kdy teprve obvykle začíná vařit. Chuť, konzistenci těsta, obsah masa a další věci si už všichni domyslete.
Mezitím přestalo pršet, ukázalo se zase krásné sluníčko a my jsme mohli pokračovat v cestě, jen kousek nad obec, k místní raritě, do velmi zajímavého Malovaného sklepa. Nejdříve dostanete ochutnat bílého vína z místní vinice, pak se vás ujme průvodkyně která s vámi sestoupí dolů. V podzemí vás pak čeká interiér vlastního sklepa ozdobený četnými plastikami vyhloubenými přímo do pískovcových stěn, pěkně barevně malovaných, fixovaných vodním sklem, aby odolaly vlhké atmosféře sklepa, i tak se musí často obnovovat, samotnému vínu se však ve sklepě nedaří. Vše je okomentována kratičkým výkladem. Velmi zajímavé, určitě při návštěvě Šatova stojí za to. Vzhledem k tomu, že obec leží asi
Z Šatova pokračujeme po vinné stezce č. 48, nyní již v jistém spěchu, směrem k cíli naší dnešní cesty, vinici Šobes. Vinice je vzdálena jen asi
Z vinice se vracíme zpět k řece, někteří již zmoženi únavou po celém dni na kole a vínem onen kopec parkem, z kterého se tak krásně fičelo dolů, vyšlapávají nahoru pěšky. A pak rychle zpátky na hlavní silnici od Retzu a dále směr Znojmo, neboť stíháme poslední vlak do Brna, který jede 2 minuty před 19 hod. Jedeme po silnici po zvlněné rovince asi
Místní kraj mě velice zaujal, spoustu zajímavostí jsme minuli, Alin stále litoval, že jsme neviděli akvadukt severozápadně kousíček od Hevlína, který je technickou památkou. Samotné Znojmo na skaliskách je velmi impozantní, Dyje hluboce zaříznutá do svého koryta, známý dlouhý železniční most přes řeku, na ostrohu, nad kolmou strží stojící zámek, původně hrad, který se začal stavět již něco po roce 1000, místní městské hradby se svými bránami, složité podzemí (dlouhé asi
Nad řekou je zbudováno několik visutých mostů, které překlenují údolí Dyje, ta vytváří četné romantické a opuštěné meandry, zajímavé jsou jistě Železné schody, které sloužily pro snadný pohyb vojáků po strmých skalách (neboť v těchto místech, na jihozápad od města procházela hranice přímo tokem řeky), v r. 1996 byly odstraněny. Je tu spousta stezek a steziček, starých mlýnů, zřícenina Lamplberg před Znojmem, nedaleko Hatí, spousta vinných sklepů, samozřejmě krásný Národní park Podyjí. To vše jsme neviděli a je to inspirace pro další výlety.
V Brně jsme byli přesně za dvě hodiny, tedy 2 minuty před 21 hod. Takže rozloučení, nějaké polibky a těšení na příště, zase na dalším výletě. Pak se každý vydal cestou ke svému domovu, ti vzdálenější rádi využili služeb MHD. Celkový kilometrický účet toho dne byl asiTakže kluci, neváhejte a příště se přidejte k nám, je to paráda.
Ahoj HONZA
Náhledy fotografií ze složky Fotky z výletu 1.9.07