Druhý výlet, 21.7.07 - Mohelno
Ahoj kluci a všichni další
příznivci kola,
tak přicházím se zprávami z dalšího výletů Kluků na kole, který se
uskutečnil v sobotu 21.7., tentokráte směr Mohelno.
Poláček by řekl: „Bylo nás pět“, což je pěkné číslo, sraz byl opět ve smyčce
tramvaje č. 6 za Ústředním hřbitovem, byl stanoven opět na 9 hod. Postupně jsme
přijížděli po svých …kolech, v 9.45 jsme mohli úspěšně odmávnout start naší
cesty vstříc dalším kilometrům na cestách naší krásné země moravské a dalším
dobrodružstvím.
/foto: Sraz/
Opět jsme vyjeli směr Starý Lískovec a Ostopovice, zde nad dědinou po silnici
dále rovně směr Střelice. Zde cestičkou podél železničního náspu až k nádraží, kde
byla první občerstvovací pokecpauza s vynikajícím pivem a taky Kofolou.
/foto: Pokec na střelickém nádraží/
Od nádraží po lávce přes koleje s pěkným pohledem na celé „střelické depo“ zpět
na silnici, abychom si hned vychutnali krásný sjezd do údolí Bobravy. Na
křižovatce odbočujeme vpravo směr Radostice, jimi mírným kopečkem směr Prštice.
Zde odbočujeme do táhlého kopce, což naše vysportovaná těla jen uvítala, po
silnici, pěkným lesem směr Hlína. Po 3 kilácích jsme na vrcholu (kopce) uvítali
občerstvení, samozřejmě kulturní, nachází se zde totiž rozhledna Vladimíra
Menšíka, který se v nedalekých Ivančicích narodil. Parkujeme kola a jdeme
po schůdkách nahoru, Dalibor2 s námi nejde, hlídá kola, Adam má problém
při pohledu z výšky skrz drátěné schody dolů. Nahoře fotíme, je krásný výhled
do kraje, krásné počasí, dozvídáme se spoustu zajímavostí o Menšíkovi, já jsem
byl např. překvapen, že hrál ve více jak 100 filmech.
/foto: Rozhledna Vladimíra Menšíka v Hlíně, Zasněné
pohledy do dáli, Výhled I., Výhled II./
Dál kousek po silnici na
Neslovice, pak odbočujeme doleva a po červené na lesní cestu a absolvujeme
krásný dlouhý sjezd trochu terénem (lesík, pole) až do Ivančic. Průjezd městem,
malé jídlo v místní hospůdce, hospodské hlubokomyslné filozofické úvahy a
pak… No plni sil, duchovních i fyzických jedeme dál.
/foto: Skupinová/
Po červené krásným údolím Jihlavy až k prvnímu sopečnému skalnímu útvaru u Řeznovic. Za ním leží mostek na druhou stranu řeky, kam se potřebujeme dostat, ale kola se nám po skalách tedy tahat nechtějí, před ním leží pouze brod.
/foto: Dojezd,
Brodění, Sušíme tlapky/
Poté, co jsme si vyzkoušeli pocit ptáků brodivých, s koly na ramenou, jsme zase nezapomněli důkladně probrat své aktuální pocity. Následně si v Řeznovicích prohlížíme zajímavý, hodně starý, románský kostelík. Pak pokračujeme po silnici směr Hrubšice a pak pořád údolím kolem Biskoupek, stále po červené, zde již krásné údolí řeky, stepní krajina, vykotlané skály. Zde jsme se rozhodli dát si koupačku v řece, voda byla příjemně chladivá, ne moc hluboká, tak jsme se spíš prošli po dnu, než si zaplavali, chvíli jsme v ní setrvali, někteří šli do naha plavky nemaje. Po koupačce se rozhodl od nás odpojit Dalibor, který chtěl mít pořádný sportovní výkon v ostřejším tempu, naplánoval si to po silničkách zpět do Brna. My ostatní pak sedáme na kolo a po malé chvíli přijíždíme pod hrad Templštejn, na nějž jsme se rozhodli, vzhledem k přibývajícím odpoledním hodinám, nevyšplhat – alespoň budeme mít důvod, proč sem příště znovu vyrazit, na kole či jinak, těch důvodů bude více…
/foto: Skály
v údolí Jihlavky/
Projíždíme na můj i Alinův vkus už moc civilizovaně vybaveným dětským táborem pod Templštejnem (ach, kde jsou časy našich pionýrských táborů v chýších), který leží v nádherné zákrutě řeky, pod skalami, zastavujeme se tady na párek, Kofolu a další veskrze zdravé pochutiny, další pokec. Pak nás čeká pěkný výšlap lesní cestou, nahoru, ven z údolí, ven z lesa, přes Biskoupský kopec (spíše náhorní plošina, pěkná, louky, step) do Senorad. A zde je ten další důvod, proč se do téhle krásné krajiny vracet. V Senoradech jsme se rozhodli, vzhledem k pokročilé hodině, že se již začneme přibližovat vlaku a tedy do Mohelna a do jeho vyhlášené stepi, ač vzdálené pouhé 3km, leč jiným směrem, již nedojedeme. Snad ne moc překvapivý obrat ve vývoji situace J
/foto: Jen tak I,
Biskoupský kopec, Jen tak II, Biskoupský kopec, Když se člověk ohlédne zpět,
Křižovatky života/
Pak po žluté sjezd do údolí řeky Oslavy a následně po červené poměrně táhlý výstup lesní, upravenou cestou až do Ketkovic. Mráčky ve tváři nám setřely pohledy do kraje, je to zde stejně pěkné jako u řeky Jihlavy. V Ketkovicích znaveni rádi usedáme a někteří i uleháme v místním „bufetu“, kde nám paní nalila Kofolu i pivo a ještě si s námi popovídala. Zjišťujeme, že jsme propásli poslední rozumný spoj do Brna (vlakem z Rapotic), který jel asi 19.20, takže jsme se zde hodně zdrželi a zapovídali, protože další jel až 21.20.
Výlet moc doporučuji (a ze zúčastněných nejen já) i dalším harcovníkům, traperům a vůbec všem příznivcům krásné přírody, bicyklu a relaxu mimo civilizaci.
KLUCI NA KOLE |
Náhledy fotografií ze složky Fotky z výletu 21.7.07